V roce 1982 se konala pozoruhodná událost. Na univerzitě v Paříži výzkumný tým vedený fyzikem Alainem Aspectem provedl experiment, který by se mohl ukázat jako jeden z nejvýznamnějších experimentů ve 20. století. Neslyšeli jste však o tom ve večerních zprávách a pokud nemáte ve zvyku číst vědecké časopisy, tak jste pravděpodobně nikdy neslyšeli ani jméno Aspect, ačkoli jsou zde tací, kteří věří, že jeho objev může změnit tvář vědy. Aspect a jeho tým odhalili, že za jistých okolností subatomární částice, jako jsou např. elektrony, jsou schopny okamžitě komunikovat spolu navzájem, bez ohledu na vzdálenost, která je odděluje a je jedno, jestli jsou od sebe daleko 10 centimetrů a nebo 10 miliard kilometrů. Nějakým způsobem se zdá, že každá částice ví, co ta druhá dělá. Problém je, že takovýto akt porušuje dlouho udržovanou Einsteinovu zásadu, že žádná komunikace nemůže probíhat rychleji než je rychlost světla. Poněvadž cestování rychleji než rychlost světla, je stejné jako prolomení časové bariéry. Tato děsivá vyhlídka způsobila, že někteří fyzici zkoušeli přijít s propracovanými teoriemi, jak uspokojivě vysvětlit Aspectův nález. Tak například David Bohm z londýnské univerzity věří, že Aspectův objev znamená, že objektivní realita neexistuje a to navzdory zdání vší pevnosti vesmíru. Tvrdí, že je to v podstatě přelud, obrovský a okázalý podrobný hologram. (Abychom porozuměli, proč Bohm činí toto překvapující tvrzení, musíme nejdříve rozumět, co to hologram je.) Hologram je třídimenzionální fotografie, vytvořená pomocí laseru. Aby byl vytvořen hologram, předmět, který je fotografován, je nejprve zalit světlem laserového paprsku. Ten druhý laserový paprsek je pak odrazem světla toho prvního a výsledný interferenční vzorec (oblast kde se oba paprsky mísí) je zachycen na film. Když je film vyvolán, vypadá jako nesmyslná změť světlých a tmavých čar. Ale jakmile je vyvinutý film osvětlen jiným laserem, objeví se třídimenzionální obraz původního předmětu. Třírozměrnost takového obrazu není jediná pozoruhodná charakteristika hologramu. Jestliže hologram např. růže je rozdělen na dvě části a pak osvětlen laserem, každá část bude stále obsahovat celý obraz růže. Vskutku, dokonce jestliže tyto poloviny budou znovu děleny, každý kousek filmu bude vždy obsahovat zmenšenou, ale nedotčenou - kompletní verzi původního obrazu. Narozdíl od normální fotografie, každá část hologramu obsahuje všechny informace o celku. "Celek obsažený v každé části", jež je přirozenou vlastností hologramu, nám poskytuje úplně nový přístup k porozumění organizace a řádu života. Po většinu historie, západní věda pracovala s předsudkem, že nejlepší cesta k poznání fyzikálních fenoménů, ať už u žáby nebo atomu, je rozpitvat je na kousky a studovat jejich příslušné části. Hologram nás ale učí, že k některým věcem ve vesmíru nemůžeme přistupovat tímto způsobem. Jestliže se pokoušíme rozebrat něco konstruované holograficky, nedostaneme kousek, z kterého je to uděláno, ale dostaneme pouze menší celek! Tento náhled nabídl Bohmovi jinou cestu k porozumění Aspectova objevu. Věří, že důvod proč subatomární částice jsou schopny zůstat spolu v kontaktu, bez ohledu na oddělující vzdálenost, není proto, že si posílají nějaký druh záhadných signálů sem a tam, ale protože jejich oddělenost je iluze. Argumentuje, že v určité hlubší úrovni reality nejsou takové částice individuálními entitami, ale jsou vlastně vyjádřením téhož základního něčeho. Aby umožnil lidem lépe si představit co má na mysli, Bohm poskytuje následující ilustraci: představme si akvárium obsahující rybu, přičemž nejsme schopni vidět akvárium přímo a naše vědění o tom co se v něm děje, přichází jen ze dvou televizních kamer. Jedna namířena na předek a druhá ze strany. Jak se díváme na dva televizní monitory, možná budeme předpokládat, že ryby na každé z obrazovek jsou oddělené entity. Koneckonců, protože kamery jsou nastaveny v různých úhlech, každý obraz bude lehce rozdílný. Ale jak budeme pokračovat v pozorování těch dvou ryb, posléze si uvědomíme, že je zde jistý vztah mezi nimi. (Když se jedna pootočí, další také udělá lehce rozdílnou, ale odpovídající otočku; když jedna směřuje dopředu, druhá vždy směřuje ke straně). Jestliže zůstaneme nevědomí o skutečné situaci, možná dokonce dojdeme k závěru, že jedna ryba musí okamžitě komunikovat s druhou, ale tak to samozřejmě není. Toto, co říká Bohm, je přesně to, co se děje mezi subatomárními částicemi v Aspectově experimentu. Podle Bohma, zřejmé spojení nadsvětelnou rychlostí mezi subatomárními částicemi nám říká, že je zde hlubší úroveň reality, které se neúčastníme - mnohem komplexnější dimenze za naší vlastní, která je analogická akváriu. A dodává: díváme se na objekty, jako na oddělené jedna od druhé, protože: vidíme jenom část reality. Takové částice nejsou však oddělené, ale jen aspekty hlubší základní jednoty, která je konečná jako hologram a nedělitelná jako předtím zmíněná růže. A protože všechno ve fyzikální realitě je složeno z takových vzorů, vesmír sám je projekce - Hologram. Vedle jeho fantomové přirozenosti takový vesmír by měl i jiné dosti překvapující rysy. Jestliže zjevná oddělenost subatomárních částic je iluzorní znamená to, že hlubší úrovně reality ve vesmíru jsou navzájem propojeny. Elektrony v atomu uhlíku v lidském mozku jsou spojeny se subatomárními částicemi, které obsahuje například každý losos který plave, každé srdce které bije a každá hvězda, která září na nebi. Vše proniká vším, ačkoli lidé mohou kategorizovat, přihrádkovat a dále členit různé fenomény ve vesmíru, všechna rozdělení jsou však jen umělá protože celá "příroda" je jednotná pavučina. (VŠE "plave" ve vesmírném "éteru", v kvantových - "Duchovních" energiích vesmírného vše-vědomí). V holografickém vesmíru čas a prostor nemohou být dále nazírány jako fundamentální. Pojmy jako poloha ve vesmíru, ve kterém nic není opravdu oddělené od všeho ostatního, selhávají. Čas a třídimenzionální prostor, tak jako obraz ryby na TV monitoru, musí být nazírány jako projekce tohoto hlubšího řádu. V hlubší úrovni je realita jakýsi druh superhologramu, ve kterém minulost, přítomnost a budoucnost existují současně. (Jsou to jen frekvenční úrovně - stupně kvantového Vědomí). To znamená, že s vhodnými nástroji je možné někdy dosáhnout superholografické úrovně reality a vyjmout výjevy z dlouho zapomenuté minulosti. Co ještě superhologram obsahuje, je otevřená otázka. Dejme tomu, že superhologram je matrice, která dává zrod všemu ve vesmíru, každé subatomární částici, která byla nebo bude, každému utváření hmoty a energie, které je možné a to od sněhových vloček ke kvasarům, od velryb ke gama paprskům, atd. Může to být viděno jako druh kosmického "skladiště" (paměti) všeho co je a co kdy existovalo. Ačkoli Bohm připouští, že neznáme zatím žádný způsob, jak poznat, co ještě jiného může ležet ukrytého v superhologramu, odvažuje se též říci, že nemáme žádný důvod předpokládat, že neobsahuje více. Nebo jak tvrdí, možná že superholografická úroveň reality je jen pouhý stupeň, za kterým leží "nekonečnost dalšího rozvoje" (Super Vědomí - ABSOLUTNO). Bohm není jediný badatel, který našel důkaz, že vesmír je hologram. Standfordský neurolog Karl Pribram pracoval nezávisle na poli výzkumu mozku a též se dostal k důkazu o holografické podstatě reality. Při uvažování nad hádankou jak a kde je uložena v mozku paměť a vzpomínky, došel k holografickému modelu. Po desetiletí dlouhých studií usoudil, že paměť, spíše než omezena na určitou oblast, je rozptýlena po celém mozku. Po sérii zásadních experimentů v roce 1920, mozkový specialista Karl Lashley objevil, že bez ohledu jakou část mozku krysy odstranil, nebyl schopen vykořenit z její paměti, jak provést komplexní úkol, který se naučila před operačním zákrokem. Jediný problém byl, že nikdo nebyl schopen přijít s vysvětlením mechanismu tohoto podivného ukládání paměti a sice to, že "celek je v každé části". Pak v roce 1960 se Pribram setkal s holografickým modelem a uvědomil si, že našel vysvětlení, které vědci hledali. Věří, že vzpomínky nejsou zakódovány v neuronech nebo malých seskupeních neuronů, ale jsou ve vzorcích nervových impulsů, křižujících mozek skrz na skrz, stejně jako vzory laserové interference křižují celou oblast filmu, který obsahuje holografický obraz. Jinými slovy, věří, že mozek sám je hologram. (Je to přijímač a vysílač světelných údajů-kódů, tvořící a lokalizující myšlenkové představy, jež jsou uloženy v éterických energiích vesmírného Vědomí. Emoce pak tyto různé "fantazie" aktivují; čili - jsme spolutvůrci "časoprostorů")! Pribramova teorie také vysvětluje, jak lidský mozek může hromadit tolik informací na tak malém prostoru. Bylo odhadnuto, že lidský mozek má kapacitu zapamatovat si něco v řádu kolem 10 miliard (*bilionů) bitů informací během průměrného lidského života. (Asi to samé množství informací, které je obsažené v pěti svazcích Encyklopedie Britanika). Podobně bylo objeveno, že vedle jiných schopností, hologram vlastní ohromující kapacitu pro ukládání informací jednoduše tím, že změní úhel, pod kterým dva paprsky zasáhnou kus fotografického filmu. Tak je možné zaznamenat mnoho různých obrazů na ten samý povrch. Bylo demonstrováno, že jeden čtvereční centimetr filmu může pojmout až 10 miliard (*bilionů) bitů informací. Naše záhadná schopnost rychle si vybavit jakoukoliv informaci, kterou potřebujeme z ohromného množství uskladněných informací se stává mnohem více pochopitelnější, jestliže mozek funguje podle holografických principů. Jestliže se váš přítel zeptá, aby jste mu řekli co vám přijde na mysl když řekne slovo "zebra", nemusíte nemotorně třídit pozpátku informace, skrze ohromné a buněčné abecední soubory, abyste dospěli k odpovědi. Namísto toho se nám vybaví asociace, jako "pruhovaná", "podobná koni" a že je to "zvíře z Afriky". Všechno nás to napadne okamžitě: vskutku, jedna z nejvíce udivujících věcí kolem lidského myšlenkového procesu je, že každý kus informace se zdá být okamžitě souvztažný s každým ostatním kouskem informace. Protože každá část hologramu je nerozlučně navzájem propojená s každou další částí. Je to možná prvotřídní příklad navzájem souvztažného systému v přírodě. Uskladnění paměti není jediná neurofyziologická hádanka, která se stává více jasnější ve světle Pribramova holografického modelu mozku. Další je, jak mozek může překládat lavinu frekvencí, kterou přijímá přes smysly (světelné frekvence, zvukové frekvence atd.) do konkrétního světa našeho vnímání. Kódování a dekódování frekvencí je to, co hologram dělá nejlépe! Právě hologram funguje jako jakási čočka, překládací zařízení, schopné přeměnit zjevně nesmyslnou změť frekvencí do souvislého obrazu. Pribram věří, že mozek také zahrnuje "čočku" a užívá holografické principy, aby matematicky konvertoval frekvence, které přijímá skrze smysly do našeho vnitřního světa vnímání. Působivé množství důkazů naznačuje, že mozek užívá holografický princip. Proto není divu, že Pribramova teorie získává podporu mezi neurofyziology. Argentinsko-italský badatel Hugo Zucarelli nedávno rozšířil holografický model do světa akustických jevů, rozpačitý z faktu, že lidé mohou lokalizovat zdroj zvuků, aniž by museli pohnout hlavou, i když jen naslouchají jedním uchem. (Lze naučit). Zucarelli dospěl k tomu, že holografický princip může vysvětlit tuto schopnost. Zucarelli také vyvinul technologii hologragického zvuku, zvláštní metodou záznamu, schopnou reprodukovat akustickou polohu s téměř tajemným realismem. Pribramova víra, že naše mozky matematicky konstruují "pevné" reality, opíráním se o vstupy z okruhů frekvencí, je experimentálně podložena. Bylo shledáno, že každý z našich smyslů je sensitivnější k mnohem širší řadě frekvencí, než se původně myslelo. Výzkumníci odhalili, že naše zraková soustava je citlivá na zvukové frekvence, že náš smysl čichu je částečně závislý na tom, co je dnes nazvané "kosmickou" frekvencí a dokonce i buňky v našich tělech jsou citlivé na širokou řadu frekvencí. Takovýto nález nám naznačuje, že je to jenom v holografické působnosti vědomí, že takové frekvence jsou vytříděny a rozčleněny do konvenčního způsobu vnímání. (Každá bytost si "zhmotňuje" osobní realitu aktivací holografických obrazů, uložených v Živém Vesmírném Vše-Vědomí). Ale ještě překvapivější výsledek dostaneme, když spojíme Pribramův holografický model mozku spolu s teorií Davida Bohma. Co se stane, jestliže je hmatatelný svět jen druhotná skutečnost a to, co je "tam venku" je jen změť frekvencí a jestliže my jsme také jen hologram, který vybírá jen určité, nám známé frekvence, z této změti a pak je matematicky transformuje do smyslového vnímání? Co se stane s ostatní "objektivní" realitou? Řečeno zcela jednoduše, přestává pro nás existovat! (Zrovna tak jako když jedním laserem "zmapujete", ale dalším laserem "neaktivujete" předmět či událost, pak jejich objektivní realita pro nás zaniká). Jak východní náboženství dlouho avizují, materiální svět je Mája-říše iluzí, ačkoliv si můžeme myslet, že jsme fyzické bytosti, pohybující se skrze fyzický svět. To je též iluze! Jsme vlastně "přijímače" plovoucí skrz kaleidoskopický oceán frekvencí avšak, co my vybereme z toho oceánu a přeměníme do "fyzické skutečnosti" je pak jen jeden kanál, jako výňatek ze superhologramu. Tento překvapující, nový obraz skutečnosti, syntéza Bohmova a Pribramova pohledu, byl pojmenován jako holografické paradigma a ačkoli mnoho vědců se k němu postavilo se skepticismem, jiné to přitáhlo. Malá, ale rostoucí skupina výzkumníků věří, že to může být jeden z nejpřesnějších modelů reality, ke kterému věda dosud dospěla. Navíc většina věří, že to může řešit některá mystéria, která nebyla vědou dosud vysvětlená a dokonce i ustanovit paranormální jevy jako součásti "přírodních" jevů. Četní badatelé, včetně Bohma a Pribrama si všimli, že mnoho parapsychologických fenoménů se stává více srozumitelnější v termínech holografického paradigmatu. Ve vesmíru, ve kterém individuální mozky jsou ve skutečnosti nedělitelné části většího hologramu a všechno je neskonale vzájemně propojené, kde je telepatie v podstatě jen zpřístupnění holografické úrovně, je mnohem snazší porozumět jak může informace cestovat, od mysli osoby "A" k mysli osoby "B", na daleké vzdálenosti a pomáhá pochopit mnoho neřešitelných hádanek v psychologii. Zvláště Grof cítí, že holografické paradigma poskytuje model pro porozumění mnoha záhadných fenoménů, které lidé zažívají během změněných stavů vědomí. V roce 1950, během výzkumu LSD, jako psychoterapeut měl Grof jednu pacientku, která náhle došla k přesvědčení o totožnosti ženy s druhem prehistorického plazu. Během průběhu její vize nejenže podala detailní popis, že tento ženský znak byl vnímán, jako by to bylo zapouzdřeno v jakési formě, ale všimla si též, že samci tohoto druhu měli flek na straně hlavy. Pro Grofa byla překvapující tato výpověď, protože žena neměla žádnou dřívější znalost o takových věcech. Pozdější rozhovor se zoologem potvrdil, že u jistých druhů plazů hraje barva v oblasti na hlavě vskutku důležitou úlohu, jako spouštěč sexuálních podnětů. Skutečnost výpovědi této ženy nebyla ojedinělá. Grof se během průběhů jeho výzkumů setkal s příklady pacientů identifikujících se vlastně s každým druhem na evolučním stromě. Co více, shledal, že takové zkušenosti často obsahují tajemné zoologické detaily, které se ukazují jako přesné. Regrese do zvířecího království nebyli jedinou hádankou psychologických fenoménů, se kterými se setkal. Také měl pacienty, kteří se zdáli proniknout do jakéhosi druhu kolektivního vědomí. Lidé s malým nebo žádným vzděláním náhle dávali detailní popis pohřebních praktik z dob Zarathustry a scén z Hinduistické mytologie. V jiné kategorii zkušeností, osoby daly přesvědčivý popis z cest mimo tělo, záblesků budoucnosti a regresí do zjevně minulých inkarnací. V pozdějším výzkumu se Grof setkal s tím samým rejstříkem fenoménů i u terapeutických sezení, které nezahrnovaly užití psychodelických látek. Společným prvkem takových zkušeností, které se objevovaly, byla transcendence individuálního vědomí za obvyklé hranice ega a za omezení času a prostoru. Grof je nazval "transpersonální zkušenost" a v pozdních 60. letech pomohl založit větev psychologie nazvanou "transpersonální psychologie", jejíž studiu se potom plně věnoval. Ačkoli do nově založené Asociace transpersonální psychologie vstupovalo stále více podobně myslících profesionálů, a přestože se stala transpersonální psychologie respektovanou větví psychologie, ani Grof, ani ostatní nebyli schopni dlouho poskytnout vysvětlení pro takové bizarní psychologické fenomény, kterými byli svědky. Ale to se změnilo s příchodem holografického paradigmatu. Jak si Grof nedávno všiml, jestliže je faktem, že je osobní mysl jen částí kontinua - labyrintu, který je propojený nejen s každou další myslí, která existuje a nebo existovala, ale i s každým atomem, organismem a kteroukoliv oblastí v ohromném prostoru a času - pak schopnost, za určitých podmínek, příležitostně dělat "vpády" do tohoto labyrintu a mít transpersonální zkušenosti, se už dále nemusí zdát tak divná. Holografické paradigma má také dopady na takzvané "pevné" vědy jako je biologie. Keith Floyd psycholog ve Virginii poukázal na to, že jestliže je pevná realita jen holografická iluze, nemůže být nadále pravdivé tvrzení, že mozek produkuje vědomí. Spíše: je to VĚDOMÍ, které vytváří zdání mozku, stejně tak jako těla a všeho co pro nás interpretuje jako fyzické. (Ve vědomí každé bytosti se nejdříve vytváří holografická myšlenka, která reorganizuje shluky éterických energií, vytvářející energetický obraz "hmoty". Pod-vědomá smyslová fixace a očekávání změny vytváří gravitační pole, jež pak způsobuje následné pře-tvoření reality. Čili; každá změna reality je nejdříve provedena ve vědomí, které moduluje - přetváří "časoprostory")! Takový obrat ve způsobu a v náhledu na biologické struktury způsobilo, že výzkumníci poukazují, že medicína a naše porozumění léčícímu procesu může být též transformována holofrafickým paradigmatem. Jestliže je zřejmá fyzická struktura našeho těla jen holografická projekce vědomí (vnitřního přesvědčení - víry) je nad slunce jasnější, že každý z nás je zodpovědný za své zdraví mnohem více, než původní medicínské znalosti připouštějí. Na co nyní nahlížíme jako na zázračné uzdravení z nemoci, je v takovýchto případech jen změna ve vědomí, která se následně projeví ve změně hologramu těla. Podobně stejně dobře může účinkovat vizualizace, nová léčebná technika (pokud ji svými pochybami nesabotujeme), protože v holografické sféře jsou myšlenkové obrazy stejně reálné, jako je tato zdánlivě "pevná" realita. Dokonce vize a zkušenosti zahrnující "nadpřirozené" skutečnosti, se stávají vysvětlitelné holografickým paradigmatem. Ve své knize "Dary neznámých věcí", biolog Lyall Watson popisuje své setkání s indonéskou šamankou, která vykonávající rituální tanec, byla schopna demonstrovat, jak celý háj stromů náhle mizí ve vzduchu. Watson líčí, jak on a ostatní udivení diváci sledovali tuto ženu. Způsobila, že se stromy znovu objevovaly a pak znovu zmizely a objevily, několikrát za sebou. Ačkoli nynější vědecká porozumění je neschopné objasnit takové dění, stávají se obhajitelné a pochopitelné, jestliže takzvaně "pevná" skutečnost je pouze holografická projekce. Snad se dohodneme o tom co "tam" je a co není, protože co my nazýváme shodnou realitou, je formulováno a vyjádřeno nejdříve v úrovni lidského nevědomí, v kterém je všechna "jednotlivá" mysl nekonečně navzájem propojena. Jestliže je toto pravdivé, bude mít holografické paradigma hluboké důsledky, neboť to znamená, že takové zkušenosti jako jsou Watsonovi nejsou obecnou zkušeností jen proto, že naše mysl je programována vírou, že to nejde. (Víra, to v co doopravdy věříme, je pouze naší - subjektivní pravdou)! V holografickém vesmíru nejsou žádná omezení v rozsahu, v jakém můžeme měnit strukturu reality. Co my vnímáme jako realitu, je jenom plátno, čekající na nás, abychom na něj mohli kreslit "obrazy", které chceme. (Nemáme však právo zasahovat do ničí svobodné vůle - rozhodování a nebo si cokoli vynucovat na úkor jiné bytosti. Stejnorodé vždy přitahuje stejnorodé, neboť zpětná vazba - čili "karma", je vesmírný zákon příčiny a následku! Každý by se tedy měl chovat jako ohleduplná, slušná bytost a jít ostatním příkladem, čímž si do své osobní reality začne přitahovat jen pěkné - harmonické události. Co kdo zaseje, to také dříve či později sklízí). Vše je možné, od ohýbání lžíce silou mysli, až po neuvěřitelné události, které zakusil Castsaneda během jeho setkání s Donem Juanem, neboť takzvaná "magie" je naše vrozené právo, nepojmenovávejme to proto již jako zázraky, neboť je to naše schopnost programovat realitu tak jak chceme, třeba jako ve snu. Vskutku, dokonce naše základní názory na realitu se stávají podezřelé, neboť v holografickém vesmíru, jak Pribram poukázal, i "náhodné" události musí být viděny jako založené na holografických principech a tak i determinovány. Synchronicity nebo významné shody okolností náhle dávají smysl!Vše v realitě musí být viděno jako metafora, neboť dokonce i ty největší "náhody" vyjadřují nějakou hlubší symetrii. (Energie oživená po-city - emocemi vytváří elektromagnetická - gravitační pole a ty pak do reality přitahují to, čemu Bytost doopravdy - pevně věří). Zda-li Bohmovo a Pribramovo holografické paradigma bude vědou přijato nebo ignorováno, zůstává otázkou. Je ale jisté, že už mělo vliv na myšlení mnoha vědců. A i kdyby se shledalo, že holografický model neposkytuje to nejlepší vysvětlení pro okamžitou komunikaci, která se zdá probíhat mezi subatomárními částicemi, přinejmenším (jak poznamenal Basil Hiley, fyzik z Londýna), Aspectův objev naznačuje, že "musíme být připraveni radikálně uvažovat o novém pohledu na realitu".
Článek převzat z www.trefy.cz
